ODVOLACÍ ŘÍZENÍ

Odvolání je základním opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci samé. Nejčastěji jsou odvoláním napadány dodatečné platební výměry, vydané na základě provedené daňové kontroly. Odvolat se lze však prakticky proti všem možným rozhodnutím správce daně s výjimkou těch, u nichž odvolání vylučuje zákon.

Jestliže klademe důraz na to, aby se daňový subjekt nechal zastupovat pokud možno od samého začátku daňové kontroly, tak zastupování v průběhu odvolacího řízení považujeme za naprosto nutnou podmínku pro případný úspěch. Odvolání má totiž zákonem předepsané náležitosti a jejich absence může vést až k zastavení odvolacího řízení i tehdy, kdyby měl daňový subjekt pravdu tisíckrát. Zároveň je třeba kvalifikovaně a profesionálně uvést všechny námitky proti napadenému rozhodnutí a uvést důvody jeho nezákonnosti.

Dále je třeba si uvědomit, že odvolacím orgánem je finanční ředitelství, na kterém obvykle pracují pracovníci s vyšší kvalifikací než na finančních úřadech a které finanční úřady metodicky vede, takže v drtivé většině případů zastává stejný názor.

Velmi nepříjemnou skutečností je fakt, že podané odvolání nemá odkladný účinek. Z toho bohužel plyne, že finanční úřad může začít doměřenou daň vymáhat, i když o správnosti doměrku ještě ani zdaleka nebylo rozhodnuto.
Přestože je dvojinstančnost jednou ze základních zásad daňového řízení, bývá mnohdy porušována tím, že již v průběhu daňové kontroly konzultují pracovníci finančních úřadů (tedy orgánu prvé instance) věc s pracovníky finančního ředitelství (tedy orgánu druhé instance). Pokud toto dokáže zkušený daňový poradce ve spisu odhalit, je to důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Přestože by se mohlo z výše uvedeného zdát, že práce na odvolání je zbytečná, tak opak je pravdou. Po případném zamítnutí odvolání totiž vstupují do hry soudy a možnost podat žalobu ve správním soudnictví.